Jen v Americe se ročně spotřebuje přes 380 miliard igelitových tašek, z toho přijde na recyklaci pouho-pohých 5,2 %. Co to znamená? Snižovat jejich využití a recyklovat! Co vyhodíš, to si totiž taky sníš! Většina z nás se naučila čas od času nákupy tahat domů v igelitových taškách. Málo kdo už ale tuší, že je třeba být velmi pečlivý v jejich likvidaci. Jakmile se totiž tyto materiály dostanou např. do vody, rozpoutaj (nejen) na dně potoků, moří a oceánů hotové peklo. Varování platí hlavně nyní v létě, kdy jezdíme na dovolené k mořím a oceánům. Mořský život je totiž na igelitové tašky velice senzitivní a nakonec si sáček propracuje cestu až do masa ryb, které jíme. A co víc, vzhledem k tomu, že se sáčky ve vodě vznášejí společně s proudy, stává se z nich pro ryby smrtonosné hračky.
Toxické látky všude kolem nás
Do oceánů vstupuje velice široká škála různých chemikálií, které vznikají v důsledku lidské činnosti. Celosvětově se dnes podle dostupných údajů v chemickém průmyslu používá zhruba 100 000 různých chemikálií. 3 000 nejrozšířenějších látek pokrývá z hlediska objemu 90 procent celkové výroby. Až 1 000 nových syntetických chemikálií se každoročně dostává na trh.
Chemie sem, chemie tam
Ze všech těchto chemikálií 4 500 patří do nejnebezpečnější kategorie z hlediska dopadů na životní prostředí. Jedná se o takzvané perzistentní organické znečišťující látky (Persistent Organic Pollutants – POPs), které jsou odolné vůči rozkladu, setrvávají v prostředí a mohou se hromadit v tkáních živých organismů (například veškerého mořského života). Mohou narušit hormonální systémy živých organismů a být spolupříčinou problémů s reprodukcí, odstartovat rakovinotvorné procesy, potlačit imunitu a způsobit vývojové vady. Látky POPs jsou přenášeny na dlouhé vzdálenosti (např. atmosférou) a často se ukládají v chladných regionech. Tento jev například způsobuje, že Inuité (Eskymáci), kteří žijí v Arktidě daleko od zdrojů znečištění, patří mezi nejvíce kontaminované lidi na Zemi. Jsou totiž závislí na tučných mořských zdrojích potravy, jako jsou ryby a tuleni, které obsahují vysoké koncentrace látek POPs. Do kategorie látek POPs patří například vysoce toxické dioxiny a PCB (polychlorované bifenyly) a dále různé pesticidy, například DDT a dieldrin. Existují také indicie, že tyto chemikálie narušují reprodukci u některých populací polárních medvědů. Naopak v Sargsovém moři, které rozhodně neleží u pobřeží, bylo v roce 1999 nalezeno 3,500 plastikových části na jeden čtvereční kilometr. Nárust umělohmotných zbytků v moři a na pobřeží není v procentech, ale až ve stovkách procent ročně.
Což takhle dát si igelitku?
Je to děsivé, ale i mořské produkty, které konzumují lidé v mírných pásmech, obsahují látky POPs. Tyto látky se hromadí v tkáních tučných ryb a následně se dostávají do těla konzumentů. V některých zemích se rybími krmivy vykrmují nejen ryby a měkkýši v umělých chovech, ale také skot, drůbež a vepři, takže maso a mléčné výrobky, stejně jako chovné i divoké ryby, mohou být dalšími zdroji těchto chemikálií. V červnu 2011 zaregistrovali na východě Austrálie želvu, která měla více než 300 kusů umělé hmoty měla v zažívacím ústrojí. Tělo karety obrovské (Chelonia mydas) lidé našli na pláži na severu státu Nový Jižní Wales. I když se jedná o otřesný příklad není vůbec nepravděpodobné, že podobných případů jsou tisíce a způsobují předčasné umrtí těchto vzácných zvířat.
Až se tedy příště vrátíte z nákupu s taškou v ruce, představte si, co byste asi tak dělali s 2kg igelitových pytlíků v žaludku.
red