Vědomí odpovědnosti
Nést odpovědnost není často snadné. Známkou vědomí odpovědnosti je např. to, když se pracovník, který je za úkol zodpovědný, nechává informovat o jednotlivých fázích procesu a má je pod kontrolou.
Nejdříve byste měli přijmout odpovědnost za své vlastní pocity a vnímat ji jako něco cenného, ne jako břímě. Lidé, kteří nám jsou blízko, mají dar nás vytáčet, ať vědomě či nevědomě. Kdy a jak projevíte své pocity, je na vás. Základní emoce jako smutek nebo láska přitozeně nelze vědomě ovládat, můžete ale pracovat na tom, zda cítíte vůči někomu zlost nebo vztek.
Místo neustálého směřování nezdaru na vnější okolí či jiné osoby, se otočte a převezměte odpovědnost za situaci a vyřeště ji. Nejhorší, co můžete udělat, je čekat, že situaci změní někdo jiný a dostane vás z nepříjemné situace. Pokud vám ke splnění úkolu nestačí znalosti, obstarejte si informace. Vždy se nejdříve ptejte: „Co můžu dělat já!“
V osobních kompetencíh se vyhýbejte extrémům, usilujte o střed. Zdravé sebevědomí je okolím přijímáno mnohem lépe než povýšená suverenita. A trocha nervozity není taky na škodu, když před vámi stojí hora úkolů a povinností.
A tady rozhodně chci poznamenat, my v Greenhousingu se k odpovědnosti hlásíme a stále se ji učíme.
Zdroj: Komunikační a jiné měkké dovednosti, S. Mühleisen, N. Oberhuber
red